Ona tři písmena, se kterými se při návštěvě reprodukčního centra setká asi každý pár, jemuž se nedaří přirozenou cestou počít dítě, se často berou jako něco, o čem se nemluví, nediskutuje. Ale co vlastně tato zkratka, jež slibuje tak nadějné výsledky, znamená? Překvapivě to není nic složitého – IVF je zkrácením postupu zvaného In vitro fertilizace. Česky bychom velmi laicky mohli použít oplodnění ve zkumavce. Bylo by to ale nepřesné, protože in vitro oplodnění se povětšinou odehrává v takzvané Petriho misce. Kdoví proč se u nás ale pro děti počaté v rámci umělého oplodnění vžil název „děti ze zkumavky“.
Historie IVF
Ačkoliv moderní centra asistované reprodukce mnohdy vypadají jako chrámy moderní medicíny, obvykle se v nich neděje nic zase tak složitého. Rozhodně nic, co by nefungovalo už dlouhé desítky let. První dítě se s pomocí metody IVF narodilo už v roce 1978. Šlo o holčičku Louise Brown, které je dnes 41 let. Poprvé tuto metodu použil lékař Robert G. Edwards, který za ni v roce 2010 získal Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu. Často se však zapomíná na indického lékaře Subhashe Mukhopadhyae, který metodu IVF použil nezávisle v podstatě ve stejné době, což v říjnu 1978 vedlo k narození druhého dítěte ze zkumavky. Na základech této metody se od té doby příliš mnoho nezměnilo. Snad jen to, že je ročně využita v milionech případů, přičemž se odhaduje, že se díky ní narodí 400 000 dětí ročně. Pochopitelně, věda od té doby postoupila v dnešních reprodukčních centrech vám proto k této metodě nabídnou celou řadu doplňkových postupů, které zvyšují naději na úspěch. Jde například o ICSI, PICSI, embryoglue, různé screeningy a další.
Pro koho je umělé oplodnění určeno?
Existuje celá řada různých případů, kdy je IVF indikováno. Děje se tak obvykle po důkladné lékařské prohlídce ženy v rámci gynekologického vyšetření a laboratorního vyšetření spermiogramu muže. Následně je určena příčina neplodnosti páru. Teprve pokud ji nelze vyřešit jiným způsobem, mělo by se přistoupit k In vitro fertilizaci. Jsou to obvykle tyto případy:
- Imunologické příčiny u muže nebo ženy.
- Genetické příčiny u muže nebo ženy.
- Žena nemá dostatečné množství vajíček.
- Neprůchodné vaječníky, zánětlivé srůsty v oblasti pánve či endometrióza u ženy (ženská neplodnost).
- Zhoršený spermiogram u muže (mužská neplodnost).
- Páry, u kterých nebyla zjištěna příčina neplodnosti.
Jak probíhá IVF?
Celý proces IVF není kdovíjak složitý z hlediska medicínského, ovšem zejména pro ženu je poměrně náročný. Ať už jde o aplikaci mnoha léků či psychologický faktor, kdy jsou mezi jednotlivými fázemi dlouhé prodlevy a nejistý výsledek.
Stimulace vaječníků
Dnes je běžnou součástí umělého oplodnění stimulace vaječníků, ačkoliv pro vlastní IVF vlastně není nutná. Ovšem při ovulaci ženy se obvykle uvolňuje pouze jedno vajíčko. Aby byly šance celé léčby co možná nejvyšší, je cílem odebrat větší počet vajíček, oplodnit je spermiemi a pro transfer vybrat to nejlepší embryo a ostatní třeba zamrazit.
Právě proto se dnes IVF prakticky neprovádí bez stimulace vaječníků. Ta vede k tomu, že ve folikulech vaječníků uzraje větší množství vajíček, které je pak možné odebrat. Ale i ve stimulaci mohou být rozdíly. Obecně se aplikují tři postupy, v závislosti na zdravotním stavu ženy. Nejčastějším je dlouhý protokol, ale lze zvolit také krátký protokol nebo protokol s antagonisty. Bohužel se občas stává, že stimulace ženě způsobí takzvaný ovariální hyperstimulační syndrom (OHSS), který je velmi bolestivý a měl by být konzultován s lékařem.
Odběr vajíček
V průběhu stimulace by žena měla docházet ke svému lékaři v rámci reprodukčního centra, který ultrazvukem sleduje vývoj folikul. K odběru pak dochází poté, co folikuly dosáhnou kýžené velikosti. Žena si pak v přesný čas aplikuje lidský choriový gonadotropin (hCG), a do 35 hodin je proveden zákrok v podobě odběru vajíček.
Samotný odběr vajíček není složitý a provádí se ambulantním způsobem v lehké anestezii. Trvá přibližně dvacet minut a žena přibližně po další hodině strávené na lůžku odchází domů. Snášení zákroku je individuální, což souvisí i s narkózou. Některým je okamžitě dobře, jiné mohou pociťovat nevolnost, případně tlak v podbřišku několik dalších hodin.
V přibližně stejný čas, kdy žena podstupuje odběr vajíček, by měl partner odevzdat svůj ejakulát, z něhož jsou pak vybrány spermie pro oplodnění vajíčka.
Oplodnění vajíčka
Vajíčka nejprve procházejí preinkubací, která trvá několik hodin a následně se v Petriho misce oplodňují spermiemi. Na jedno vajíčko by mělo být přibližně 75 000 spermií, z nichž jedné by se mělo podařit vajíčko oplodnit. Pokud se tak nestane, je možné využít metodu intracytoplazmatické injekce spermie (ICSI), kdy se vybraná spermie vstříkne přímo do vajíčka. V tomto případě však odpadá proces přirozeného výběru, což podle některých zdrojů vede k nižší úspěšnosti. Pokud však má muž málo spermií, bývá ICSI jedinou možností, která je v takovém případě indikována rovnou.
Kultivace embryí
Když spermie oplodní vajíčko, vzniká embryo. To je třeba po nějakou dobu kultivovat, aby bylo zajištěno, že je životaschopné. Po dvou až třech dnech se embryo dostává do stádia, kdy má dvě až čtyři buňky a je teoreticky možné provést jeho přenos do dělohy. V optimálním případě by však kultivace a rozvoj embrya měly trvat pět až šest dní. To je možné v případě, že je embryí větší počet a je možné zvolit to nejkvalitnější, což se projeví právě až po určitém čase. Výběr kvalitního embrya dramaticky zvyšuje šanci na úspěšnost umělého oplodnění.
Transfer embrya
Dříve se do dělohy ženy přenášel větší počet embryí, například dvě nebo tři. To mělo zvýšit šance na početí. Právě proto se z umělého oplodnění tak často rodila dvojčata. Přenos více embryí ale neznamená automaticky narození stejného počtu dětí. Některá z nich se totiž nemusí uchytit. Tento postup je stále možný a používá se nejvíce u starších pacientek, případně těch, které mají za sebou už neúspěšné pokusy. První volbou však dnes bývá přenos jednoho embrya, což právě zamezuje vícečetným těhotenstvím. Zároveň některé moderní studie poukazují na to, že jedno kvalitní embryo může mít ve výsledku vyšší úspěšnost než jedno kvalitní a jedno nekvalitní.
Výsledek
Po dva týdny po přenosu embrya musí žena užívat předepsané léky zvyšující šanci na úspěch. Přibližně po čtrnácti dnech od přenosu embrya by si žena měla udělat těhotenský test a zjistit, zda byl pokus úspěšný. Definitivní potvrzení je možné na základě vzorku krve.
Úspěšnost umělého oplodnění IVF
Na webových stránkách jednotlivých center reprodukční medicíny se dočtete o nejrůznějších procentech úspěšnosti. Obvykle však tato čísla nejsou podložena dalšími údaji, takže jsou bezpředmětná. Pokud vás ohromí úspěšnost přesahující 90 %, kterou některá centra uvádějí, uvědomte si, že nevíte, kolik na ní bylo použito pokusů, zda byla použita dárcovská vajíčka nebo spermie a spoustu dalších informací, které by procento zasadily do kontextu.
Naopak pokud se na klinikách zeptáte, jakou máte šanci na otěhotnění při jednom pokusu, prakticky nikdo vám to nebude chtít říct a uvede něco ve smyslu “je to padesát na padesát”. Obecně lze říct, že úspěšnost IVF je nižší, než jakou uvádějí kliniky. Například úspěšnost kolem 50 % je dosažitelná jen v případě, že jsou oba v páru zcela zdraví, což je logicky poměrně výjimečné, když podstupují proces léčby neplodnosti, za kterou většinou něco stojí. A právě to “něco” často úspěšnost dramaticky snižuje.
Na základě přečtení řady studií a konzultací s odborníky se přikláníme ke 20% až 30% průměrné šanci na otěhotnění při použití asistované reprodukce. Zcela jistě ale platí, že s věkem se šance pomalu snižují, a to i při použití IVF.
