Martin Pistorius z Jihoafrické republiky byl kdysi normální zdravý kluk. Po dovršení dvanácti let se jeho stav se začal rapidně zhoršovat. Bylo to až natolik vážné, že se ocitl zcela odkázán na nepřetržitou péči svých blízkých a zdravotníků.
Diagnóza neznámá
Nejdřív se u Martina objevily příznaky podobné nachlazení, takže si jeho rodiče mysleli, že dostal chřipku. Zanedlouho však přestal ovládat celé tělo a dostal se do kómatu. V těchto chvílích doktoři nevěděli, co s ním a rodině sdělili, že už se Martin nejspíš nikdy neprobudí.
Pro rodiče nastaly krušné časy. I když byl Martin umístěn ve zdravotnickém zařízení, vyškolený personál se o něj staral zejména přes den. V noci s ním byl zpravidla jeho otec. Ten ke svému synovi vstával každé dvě hodiny, aby ho otočil, jinak by se u Martina objevily nebezpečné proleženiny.
Zachránila ho pečovatelka
Celých 12 let, kdy byl naprosto nehybný pobýval v několika sociálních zařízeních, kde se, dle svých slov, stal svědkem otřesných věcí. Některé bohužel zažil i na vlastní kůži. V kómatu totiž byl „pouhé“ první dva roky. Zbylé desetiletí si plně uvědomoval, co se kolem něj i s ním samotným děje.
Mladý Martin totiž prodělal takzvaný syndrom uzamčení, kdy je tělo sice paralyzované, ale mysl postiženého funguje v pořádku. Jediné, co může dotyčný ovládat jsou svaly očí a očních víček. Právě tohoto jevu si u Martina všimla jeho hlavní pečovatelka Virna Van Der Waltová. Pohyby očí totiž reagoval na různé její otázky, což byl dle ní způsob jeho komunikace s okolím. Proto také naléhala na chlapcovu rodinu, aby mohl podstoupit další vyšetření. V jednom specializovaném zdravotnickém středisku jí potvrdili, co si myslela – Martin byl při vědomí. Následovalo dlouhodobé intenzivní cvičení a po dvou letech usilovné snahy se mladík naučil znovu chodit a číst.
Vše popsal ve své knize
Po návratu do normálního života se Martin rozhodl napsat knihu „Ghost Boy“, (do češtiny přeloženo jako Návrat z nicoty) kde popsal, co všechno vnímal ve svém stavu. Dokonce zde vzpomíná na matku, která mu jednoho dne sdělila, že si přeje jeho smrt. K tomu ale dodává, že jí to nemá za zlé. Věděl, že nechtěla, aby se trápil a rovněž chápe, že péče o něj musela být pro celou jeho rodinu nadmíru náročná. Kniha však není jen vyprávěním o něm a jeho rodině, ale i o špatných podmínkách v některých zařízeních v nichž musel kvůli svému stavu pobývat. Bezbrannosti svěřených osob bohužel využívala řada lidí. Prý zde docházelo k různým formám zneužívání včetně sexuálního.
Nyní již dospělý Martin Pistorius žije ve Velké Británii. Neobejde se bez invalidního vozíku a neovládá hlasivky, ale komunikuje přes počítač. I přes všechny nesnáze se mu podařilo vystudovat univerzitu, je šťastně ženatý a má syna.
Foto: Shutterstock, zdroj: Npr, Wikipedia
