Blastocysta je embryem s komplexní buněčnou strukturou, která sestává přibližně z 200 buněk. Vzniká čtvrtý až pátý den po oplodnění vajíčka spermií.
Blastocysta se vyznačuje tím, že počet jejích buněk už nelze přesně spočítat. Pozorovat však můžeme dvě skupiny buněk. Jednou z nich je embryoblast, tedy buněčná masa, z níž následně vznikne plod, a trofoblast, což je oblast, ze které vzejde placenta.
Proč je 4.až 5. den vývoje blastocysty nejlepší k transferu?
Předně je tak možné vybrat nejlepší embrya pro transfer. Pokud už se embryo dostalo do této fáze, překonalo řadu vývojových blokád v počátečních stádiích. Díky tomu má výrazně vyšší šanci pro uchycení se v děloze, a to v průměru přibližně 40%.
Díky tomu, že embryo dosáhlo fáze blastocysty, není třeba do dělohy vkládat větší množství embryí tak, jako v minulosti. To často vedlo k vícečetným těhotenstvím, což se ukázalo být jedním z problémů metody umělého oplodnění. Blastocysty se do dělohy vkládají maximálně dvě.
Pokročilé blastocysty mají ještě další výhodu. Mohou být využity pro genetické testy buněk, aby se zjistily případné genetické vady embrya.
Blastocysta disponuje dostatkem buněk, takže je možné část z nich odebrat (to se děje z trofoblastu), aniž by to ohrozilo následný vývoj embrya. Takto získané buňky je možné podrobit preimplantačnímu genetickému screeningu (PGS) nebo premimpantační genetické diagnostice (PGD).
