Zranili jste se a pozorujete jak se vám v ráně začíná tvořit zánět? Zaběhněte si okamžitě do lékárny pro Višněvského mast. Získáte ji bez předpisu a zaručeně vám pomůže.
Vytvořena před 90 lety
Višňák neboli Višněvského mast poprvé vytvořil v roce 1927 vojenský a experimentální chirurg Alexandr Vasilijevič Višněvskij. Nejvíce se uplatnila za druhé světové války, kdy se mast aplikovala na všechna střelná zranění. Divíte se, že je stále využívána moderní medicínou zejména k léčbě zanícených ran? Dokáže totiž jedinečným způsobem ohraničit zánět, který v krátkém čase vyhnisá a zhojí se. Urychluje také regeneraci tkáně.
Jejími složkami jsou sloučeniny bromu a bizmutu, ricinový olej a peruánský balzám. Mast v této podobě má hnědou barvu a voní po třešních. Pořízení peruánského balzámu je však značně nákladné a tak byl za druhé světové války vyměněn za dostupnější a levnější bukový nebo březový dehet. Varianta s ním je hustší, nepříliš vzhledná a je cítit po uzeném. Lidem příliš nevoní, za to psům prý ano. Nenechte se tím však odradit, její účinky jsou podle mínění lékařů nenahraditelné.
Využívána dodnes
Díky svým vlastnostem se Višněvského mast hodí na většinu povrchových zánětů. Je ideální na zanícené záděry kolem nehtů, akné či na různé boláky na těle. Je možné ji použít také jako doplněk léčby erisypelu (růže), flegmony (různé červené fleky po těle), nežitu, hlízy nebo celultidy. Může sloužit i jako dezinfekce po odstranění klíštěte. Výhodou je, že ji mohou používat i děti.
Jak ji správně použít?
Je to velmi jednoduché, stačí jen nanést tenkou vrstvu masti na čistou gázu a tu položit na zranění. Gázu s mastí měňte každý den. Pokud je vaše rána hluboká a otevřená, mast raději nepoužívejte a jděte rovnou k lékaři. Vyšetření u lékaře se podrobte i v případě, že se vám zranění nelepší do tří dnů od aplikace masti.
Mast nepoužívejte pokud jste alergičtí na nějakou z jejích složek. Pokud si koupíte višňák s bukovým dehtem, nechoďte na slunce. Je fotocitlivý a může vyvolat podráždění a zarudnutí pokožky.
Foto: Shutterstock, zdroj: Wikipedia, Vitalia
