Ovulace. Termín, který každá žena, respektive pár snažící se otěhotnět, více či méně řeší. Ovulací myslíme proces, kdy dojde k uvolnění zralého vajíčka z vaječníku. To pak prostřednictvím vejcovodu putuje do dělohy a cestou se může “potkat” se spermií. Právě tak dojde k úspěšnému početí a přesně tak vypadá ideální případ.
Jak ale víme, do ideálu je mnohdy hodně daleko. Pokud se početí dítěte nedaří, a to ani v plodné dny, tedy při ovulaci, je na čase vyhledat odborníka. Ten by v první fázi měl provést vyšetření ženy a zjistit, zda u ní ovulace probíhá, respektive zda probíhá správně. V případě, že je zjištěn problém s ovulací, může být doporučena léčba formou hormonální stimulaci. Je možné ji použít samostatně, kdy se pár následně pokusí o přirozené početí.
Obvykle se ale hormonální stimulace používá v procesu umělého oplodnění, a to i tehdy, kdy u ženy k přirozené ovulaci dochází. Cílem stimulace u IUI (inseminace) nebo IVF (in vitro fertilizace) je navodit takzvanou superovulaci. Jakkoliv je totiž umělé oplodnění stále dokonalejší, zůstává nepřirozeným zásahem a jeho úspěšnost není zcela optimální. Aby se zvýšila, je nutné právě pomocí hormonální stimulace navodit maximální možnou ovulaci. Cílem je, aby uzrálo maximum vajíček.
Hormonální stimulace u IVF
Pokud se žena těší dobrému zdraví a nachází se v optimálním reprodukčním věku, obvykle jí ve vaječnících každý měsíc dozraje jedno vajíčko. Může se ale stát, že někdy nedozraje ani jedno, případně není v optimální formě.
Právě proto se v případě umělého oplodnění lékaři uchylují k hormonální stimulaci. Díky této léčbě je možné dosáhnout toho, aby se ve vaječnících opravdu “urodilo”. V případě úspěšné stimulace může zdravých vajíček dozrát třeba pět nebo deset. Počet je důležitý, protože ne každé vajíčko se nakonec ukáže být životaschopným, což následně platí i o embryích. Tedy zárodcích vzniklých poté, co vajíčko oplodní spermie. Také ta může mít různé vady a embryo se přestane vyvíjet. Je tedy obvyklé, že třeba z deseti odebraných vajíček vzniknou tři embrya, jež se dobře vyvíjejí a jsou vhodná pro transfer do dělohy. Může to být samozřejmě i více, ale také méně.
Jak probíhá léčba
Hormonální stimulace je obvykle zahájena třetí až čtvrtý den menstruačního cyklu ženy a celkem trvá osm až deset dní, podle toho, jak rychle vajíčka zrají. Vždy v přesný čas musí žena užít předepsanou léčbu. V průběhu stimulace je optimální, pokud žena dochází na kontroly ke svému gynekologovi, případně lékaři v centru reprodukční medicíny, který ultrazvukem kontroluje množství a velikost folikulů, ze kterých se pak vajíčka odebírají.
Jakmile lékař zjistí, že folikuly mají optimální podobu, předepíše ženě speciální injekci. Tu je opět třeba aplikovat v lékařem předepsaný čas, protože slouží k uvolnění vajíček, k němuž dochází v poměrně úzkém časovém okně 24 až 36 hodin po aplikaci injekce. Po uplynutí této doby je možné provést inseminaci, případně odběr vajíček pro IVF. Odběr vajíček probíhá v krátké narkóze tenkou jehlou. V některých případech následuje po úspěšné stimulaci přirozený pohlavní styk, pokud měl pár problém pouze s ovulací.
Obavy z průběhu hormonální stimulace
Mnoho žen má z hormonální stimulace obavy, a to zejména proto, že se v jejím průběhu používají různé druhy injekcí. Aplikaci je tak zapotřebí si nejprve osvojit za asistence zdravotní sestry. Následně už si pacientky injekce aplikují doma. Obvykle dostanou injekční pero a návod, jak použít rekombinantní preparáty. Levnější a na užívání méně náročnou alternativou jsou potom takzvané urinární léky, jež jsou získávány z moči žen v menopauze. Ty ale nejsou tak spolehlivé a spíše než před IVF je možné je použít pro pacientky, které potřebují rozpohybovat ovulaci a o početí se pokusí přirozeně.
Rizika hormonální stimulace
Hormonální stimulace je často démonizována a jsou jí připisována zvýšená rizika vzniku rakoviny. To však výzkumy nikdy prokazatelně nepotvrdily. Je ale pravdou, že stimulace zřejmě může urychlit některé procesy v těle. Zjednodušeně řečeno, může vést k rychlejšímu rozvoji rakoviny, která by se ale později stejně objevila. Ani to však není spolehlivě prokázáno.
Hlavním rizikem tak zůstává ovariální hyperstimulační syndrom (OHSS). Dochází k němu ve chvíli, kdy se vaječníky vlivem stimulace výrazně zvětší a v dutině břišní dochází k hromadění tekutiny. Určité potíže mohou ženy pociťovat i tak, ale samotný syndrom je diagnostikován pouze v cca 1 % případů. Je třeba ho léčit a v některých případech si vyžádá hospitalizaci. Hormonální stimulaci není možné použít ani tehdy, pokud žena trpí syndromem polycystických ovarií (PCOS).
Dozrání většího počtu vajíček pak může být příčinou vícečetných těhotenství. Tomu přímo zabraňuje metoda IVF, kdy je transferováno pouze jedno embryo. Ale pokud na stimulaci navazuje inseminace nebo pohlavní styk, pravděpodobnost vícečetného těhotenství stoupá. Pokud dojde k početí trojčat nebo vícerčat, doporučuje se z hlediska bezpečnosti redukce počtu plodů.
Zdroje
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4627694/
https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/9647936/
https://link.springer.com/article/10.1007/s13224-019-01272-w