Milovníci seriálů znají léčebnu Pennhurst z populárního seriálu Stranger Things. Věděli jste, že stejnojmenné sanatorium skutečně existovalo? K sanatoriu náležela i škola. Po uzavření této instituce v roce 1987 přešla do rukou soukromých majitelů a nyní je z Pennhurstu turistická atrakce, která vydělává 2 miliony dolarů ročně.
Přeplněnost i nedostatek personálu
Sanatorium a škola Pennhurst byly založeny roku 1908 v americké Pensylvánii. Vedle mentálně nebo fyzicky postižených osob zde byli umisťováni i kriminálníci, imigranti nebo sirotci. Není divu, že byl Pennhurst brzy přeplněný. V šedesátých letech minulého století zde bylo celkem 2791 pacientů – z toho převážně většina byly děti. O ně se mělo postarat pouhých 9 doktorů a 11 učitelů, kteří však neměli patřičné vzdělání pro výuku dětí se specifickými potřebami. Vzdělání se dostávalo jenom dvěma stovkám z nich. Mnoho z nich však bylo ponecháno svému osudu. Některé z dětí se nikdy nenaučily číst, některé ani nemluvily. Ve většině případů šlo o děti, které byly mentálně postižené, autistické nebo měly poruchu učení. Samozřejmě zde bylo i hodně dětí, které bychom dnes označili jako hyperaktivní. Bohužel tu docházelo i k šikaně. Však je také zdokumentováno mnoho případů úmrtí – v oficiálních zprávách je jako příčina často uváděna sebevražda nebo nehoda. Pravdou je, že smrt mohla být způsobena brutální fyzickou šikanou. Proto se Pennhurstu náramně hodilo, že mohlo fungovat naprosto nezávisle na okolí. A to tak, že si dokonce pěstovali i vlastní potraviny. V nezbytně nutných případech využívali železnici, která vedla přímo do kampusu instituce.
Když vše vyšlo na veřejnost
Náhled do fungování sanatoria v roce 1960 přinesl pořad Suffer the Little Children (Utrpení malých dětí), který se vysílal ve formě pětiminutových segmentů v rámci televizního zpravodajství.
Reportér Bill Baldini vydal na veřejnost svědectví o týrání, zanedbávání a zneužívání. Při jednom z rozhovorů se mu jedno z dětí svěřilo, že si ze všeho nejvíc přeje dostat se z Pennhurstu ven. Na záběrech jsou vidět lidé, jak jen sedí a kývají se, někteří chodí sem a tam. Výjimkou ani nebyli pacienti přikurtovaní k postelím (důvodem bylo, že měli tendence ubližovat sami sobě).
Bohužel trvalo více než dvě dekády, než byla léčebna konečně uzavřena. Vedle týrání k tomu vedl i nedostatek financí, přeplněnost a nedostatečná kvalifikace personálu. Všichni pacienti byli předáni do jiných ústavů napříč Spojenými státy.
Po uzavření se tato instituce stala terčem dobrodruhů a různých amatérských badatelů. Všichni bez rozdílu uvedli, že byli svědky paranormálních jevů. V oknech se objevovaly přízraky bývalých pacientů. Často se také ozýval smích, řev nebo pláč. I když strážci budovu několikrát prohledali, nikdy uvnitř nikoho nenašli. Říká se, že jsou zde duše pacientů, které stále nenašly svůj klid.
Ze sanatoria a školy je strašidelný dům a muzeum
V roce 2010 se Pennhurst stal zábavnou atrakcí, což ve společnosti vyvolalo vlnu nevole. Vydělávat na bývalém sanatoriu přišlo lidem neuctivé vůči pacientům, kteří v jeho zdech trpěli. Ještě navíc, když jich mnoho ještě žije. Pennhurst však nefunguje pouze jako „strašidelný dům“, ale je i muzeem. Mnozí z místních průvodců pořádají exkurze a návštěvníkům vyprávějí o historii tohoto místa. Někteří dokonce sami trpí nějakou poruchou a mají s pobytem v léčebnách zkušenosti.
Foto: Shutterstock, zdroj: weirdnj, NCPH, TheConversation
