Neschopnost páru přirozeně počít potomka, tedy zjednodušeně řečeno neplodnost, má mnoho rovin. Když pacienti poprvé navštíví centrum reprodukční medicíny, měli by projít podrobným vyšetřením, které zjistí příčinu nemožnosti přirozeně otěhotnět. Následně je pak třeba zvolit takovou metodu léčby, aby pokud možno vedla k vlastnímu dítěti. Obvykle se postupuje od těch nejjednodušších metod, jako je IUI, přes cyklus IVF s vlastními buňkami až po umělé oplodnění s darovanými spermiemi či vajíčky.
A zatímco o darované spermie obvykle nouze není, což je dáno jednoduchostí jejich získání, v případě darovaných vajíček (oocytů) je situace výrazně složitější. Řada žen je neplodná právě proto, že jejich vaječníky nejsou schopné produkovat reprodukční buňky, tedy právě vajíčka. Může to být následkem genetické či vrozené vady, chronického onemocnění, nádorového bujení nebo třeba úrazu. Jedinou možností, které takové ženy a páry v případě touhy po vlastním dítěti mají, je použití darovaných vajíček.
Zároveň platí, že málokterou zdravou ženu napadne, že by mohla vajíčka darovat. Také proto se reprodukční centra snaží tuto dobrovolnou volbu maximálně propagovat. Aby zkrátka měla pacientkám, které takovou léčbu potřebují, co nabídnout.
Průběh darování vajíček
Základním předpokladem darování vajíček je ochota ženy podstoupit genetické vyšetření, které vyloučí možnost přenosu genetických chorob. Následně musí absolvovat rutinní gynekologické vyšetření, které je doplněno krevními testy, jež zkoumají primárně pohlavně přenosné nemoci (HBV, HCV, HIV1, HIV2, syfilis). Pakliže všechna vyšetření dopadnou dobře, může se žena přihlásit na cyklus darování vajíček.
Ten je stejný jako v případě kterékoliv pacientky, která podstupuje cyklus IVF. Jde tedy o to, aby se maximálně zvýšila šance na odběr většího množství vajíček, ze kterého je pak možné vybrat ta nejkvalitnější. Dárkyně tak musí podstoupit hormonální stimulaci, jež podporuje růst vajíček. Míru stimulace určuje gynekolog a může ji upravovat na základě ultrazvukových vyšetření v průběhu cyklu.
Stimulace probíhá injekční aplikací hormonů, a to po dobu 10 až 12 dní. Hormony si žena vyzvedne v lékárně a následně si je doma aplikuje sama. Nejde o nic složitého, stačí nabrat trochu kůže na břiše a vpíchnout tenkou jehlu s přípravkem.
V průběhu stimulace se u části žen může projevit takzvaný hyperstimulační syndrom, tedy přemrštěná reakce na předepsanou dávku stimulačních injekcí. Projevuje se zejména bolestí v oblasti podbřišku, která může být velmi intenzivní. Tento syndrom nemá trvalé následky a odezní s první menstruací, která by měla přijít do deseti dnů.
Odběr vajíček
Samotný odběr „vypěstovaných“ vajíček probíhá v krátké celkové anestezii, a to formou punkce přes poševní stěnu. Zákrok není nikterak složitý a jsou s ním spojena jen minimální rizika, která plynou zejména z obecných rizik vyplývajících z narkózy. U malé části žen může dojít k takzvanému zakrvácení vaječníků z malých cév. Pakliže se krev nahromadí, je třeba ji odsát a zastavit krvácení. To vyžaduje další, obvykle laparoskopický zákrok.
Kdo může vajíčka darovat?
Tuto problematiku řeší Zákon č. 296/2008 Sb., o tkáních a buňkách. Ten stanoví, že dárkyní vajíček se může stát zdravá žena od 18 do 35 let věku, která má v pořádku výsledky genetického a sérologického vyšetření. Po fyzické a inteligenční stránce by neměla vybočovat z populační normy. Jednotlivá centra si pak podmínky ještě různě zužují. Obvykle tak nevyužívají hranici 35 let věku, kdy už je šance na získání kvalitních vajíček přeci jen nižší. Některá centra mají hranici 31 let, jiná 33 let. Kliniky také rády vidí, pokud žena, která přijde se záměrem darovat vajíčka, už má alespoň jedno vlastní dítě, což svědčí o kvalitě jejích oocytů. Žena by neměla trpět nadváhou – doporučuje se BMI do hodnoty 29.
Finanční kompenzace pro dárkyně vajíček
Vzhledem k tomu, že oproti darování spermií je dárcovství vajíček mnohem náročnější a pro ženu představuje nemalý zásah do organismu, je dárkyň poměrně malé množství a centra asistované reprodukce se o ně přetahují.
Z této logiky by vyplývalo, že by se za darovaná vajíčka mohla prodávat nejvyšší nabídce. Takový postup ale české zákony neumožňují. Také proto obvykle narazíte na slovíčko „kompenzace“ s dodatkem, že jde o náhradu času, cestovních nákladů či ušlého zisku. Pokud se ale podíváme na částku, kterou kliniky za vajíčka nabízejí, dojdeme k závěru, že jde jen o jinak pojmenovanou úplatu za darování. Ony kompenzace se totiž aktuálně pohybují v rozmezí od 25 000 Kč do 28 000 Kč.
Není potom zase tolik divu, že se z darování vajíček stal pro některé ženy byznys, což na druhé straně nemusí být na škodu, protože to zajišťuje dostatek oocytů. Darování vajíček je možné opakovaně. Mezi jednotlivými cykly by měla být pauza 3 měsíce. Jednotlivá centra občas omezují maximální počet odběrů od jedné dárkyně – ty to pak řeší tak, že navštíví jinou kliniku.
Anonymita dárkyně
Dárcovství vajíček probíhá v režimu přísné anonymity. Pár, který žádá o využití darovaných oocytů, vyplňuje obvykle dotazník, ve kterém vyjadřuje své preference: barva vlasů, očí, výška, váha apod. Těm se pak kliniky snaží vyhovět, pokud je to možné. Dále se pár o dárkyni dozví jen základní anonymizované údaje jako věk, vzdělání, povaha či zájmy.
