Období následující po porodu je pro mnoho žen velmi náročné. Kromě fyzického vypětí, které vystřídá neustálá starost o novou ratolest je tu také zásadní potřeba vybudovat si k novému jedinci blízké, láskyplné pouto. Ať si každý říká co chce, není to zdaleka samozřejmé a může to nějaký čas trvat.
Zkrátka k miminku si je třeba najít vlastní cestu. A ono si ji naopak hledá k vám. Ženy se často domnívají, že sotva narozené stvoření sleduje pouze své nejzákladnější potřeby a nedokáže ještě dát najevo svou lásku k vám. Tak tomu ale není. I ta nejmenší miminka dokáží vyjádřit své pocity. Jen je třeba sledovat řeč jejich tělíčka, tedy gesta a signály, které vysílají.
Kratičký úsměv
Často slýcháme, že malé děti se neusmívají, ale jde pouze o záškuby v jejich tváři. Zdánlivý úsměv tak prý neznamená nic zásadního. Pravda je ale přeci jen trochu někde jinde a úsměv kojence vyjadřuje blažený pocit a je možné ho považovat za důkaz lásky.
Nejmenší děti se obvykle nesmějí na celé kolo, ale jen se tak zlehka pousmějí, což můžete snadno přehlédnout. Pokud se na to ale budete soustředit, budete odměněni a okamžitě pocítíte s dítkem sounáležitost. Jeho úsměv totiž znamená, že je ve vaší náruči spokojené a chce být s vámi pořád.
Dlouhý pohled
Občas to vypadá, jakoby se miminka všemu divila. Vlastně nejde o žádné překvapení – na tomto světě jsou nová a ještě ho vůbec neznají. Obvykle si tak každý nový podnět dlouze prohlížejí, jakoby byla fascinována.
Pravděpodobně brzy vypozorujete, že nejdelší pohledy věnuje tomu, kdo se o ní nejvíce stará, tedy mamince s tatínkem. Několik minut dlouhé zírání je důkazem toho, že vás miminko považuje za sobě nejbližší a jeho mozek dělá co může, aby si vás co nejhlouběji vtiskl.
Ostatně, toto chování je oboustranné. Také rodiče na svého potomka zálibně dlouho hledí a nemohou se ho nabažit. Právě tímto způsobem vzniká maximálně úzké pouto.
Natahuje k vám ručičky
Přestože jsme zvyklí vnímat kojence jako bezbranné drobečky, kteří nic neumí, zejména prvorodičky často překvapí, jak dobře miminka dokáží komunikovat.
Pakliže ho například někam položíte a ono začne hned natahovat ručičky, znamená to jediné: chce zpátky k mamince, protože ji miluje. Podobně se chová, když ho dáte pochovat například dědečkovi nebo babičce. K nim zatím takovou náklonnost necítí a po chvíli se začne natahovat po mamince.
Neusne bez vás
Objevují se názory, že děti je třeba co nejdříve odkládat do postýlky, aby si zvykly na to, že budou muset spát bez vás. Není to vždy jednoduché a ne každá maminka to zvládne. Není ani možné říct, zda je to tak skutečně správně.
Je totiž pravdou, že vaše miminko je na vás extrémně zvyklé, když devět měsíců vyrůstalo ve vašem břiše. Jeho lásku poznáte tak, že bez vás nebude chtít spát. Jakmile ho k sobě vezmete, uklidní se a v pohodě usne. V tomto je ale pochopitelně třeba najít hranici a nepraktikovat to do pozdějších let, kdy už by dítě mohlo mít vlastní pokoj.
Foto: Freepik
