Neplodnost je až příliš často spojována s ženským pohlavím. V případě, že má pár potíže s početím dítěte, je to téměř vždy žena, která musí čelit nepříjemným dotazům, zda náhodou nemá nějaký problém. Případně se rovnou má za to, že je to žena, kdo „za to může“.
Jak se ale v posledních letech ukazuje, mužská neplodnost je mnohem širším problémem, než se dosud předpokládalo a než jsou si mnozí ochotni připustit. Dnes se experti přiklánějí dokonce k názoru, že v průměru jsou problémy pohlaví, stojícími za neplodností páru, rozloženy rovnoměrně půl na půl.
V případě 25 % párů se nikdy nepřijde na to, proč žena nemůže otěhotnět. Lékaři však už vědí, že zbylé tři čtvrtiny si mezi sebe dělí muži a ženy rovným dílem, a tak jedním z prvních vyšetření, který doktor v centru asistované reprodukce předepíše, je spermiogram.
Chlamýdie
Nejčastějším důvodem mužské neplodnosti jsou infekce, jako například chlamýdie, které se poměrně obtížně diagnostikují, což obecně vede k jejich podceňování. Ve varlatech však způsobují záněty, které poškozují buňky spermií, snižují koncentraci spermií v ejakulátu a mohou také poškodit DNA spermií.
Infekcemi to ale jen začíná. Důvodů, proč muži nemohou počít dítě, je mnohem více, a spadají jak do oblasti medicíny, tak životního stylu.
Varikokéla
Poměrně častým problémem bývá varikokéla, což je svazek křečových žil v šourku. Také tento stav bývá bohužel často podceňován, protože není dokonale prozkoumán a v zásadě se neví, proč úbytek spermií způsobuje. Většina odborníků se však shoduje v tom, že zřejmě zvyšuje teplotu ve varlatech, což se neblaze projevuje ve spermatogenezi, tedy tvorbě nových spermií.
Zajímavé přitom je, že jde o poměrně častý jev, který podle některých zdrojů stojí až za 40 % případů mužské neplodnosti. Stále se však setkáváme s urologickými pracovišti, které varikokélu podceňují a mužům tvrdí, že nemá smysl ji operovat. K chirurgickému zákroku, který je možné provést ambulantně, tak mnohdy dochází, až když je varikokéla bolestivá a muže fyzicky omezuje.
Ani centra asistované reprodukce varikokélu neřeší, a pakliže má muž zhoršený spermiogram, doporučují rovnou umělé oplodnění. Přestože to je dnes rovněž označováno za „léčbu“, fakticky nejde o léčbu tohoto konkrétního problému, jako jeho obejití. Pokud by muž podstoupil operaci varikokély, dost možná by jeho spermiogram dosáhl normálu a mohl by partnerku oplodnit přirozeně.
Nesestouplé varle
Dalším faktorem, který může ovlivnit mužskou plodnost, jsou nesestouplá varlata, takzvaný kryptorchizmus. Ta by měla klesnout z dutiny břišní do šourku do šesti měsíců po narození dítěte. V případě, že se tak nestane, je třeba začít stav řešit.
První možností je hormonální léčba, která však většinou nezabere. Do jednoho roku dítěte, maximálně do 18 měsíců, je třeba stav vyřešit a docílit toho, aby se varlata ocitla v šourku. To lze zajistit laparoskopickou operací.
V opačném případě by se varle v dutině břišní příliš zahřívalo a došlo by k jeho nevratnému poškození, což má za následek neplodnost. Bohužel tyto poznatky jsou poměrně nové a současné generace v reprodukčním věku se netýkaly.
Mnoho dnešních třicátníků tak může zjistit, že trpí neplodností, protože operace byla provedena příliš pozdě. Dříve se totiž čekalo klidně až do šesti nebo sedmi let věku, kdy už varlata vykazovala nezvratné změny.
Nesestouplé varle se vyskytuje přibližně u 3 až 5 % chlapců. V ojedinělých případech může jít o oboustranný kryptorchizmus, tedy stav, kdy do šourku nesestoupilo ani jedno varle.
Bohužel ani tehdy, když se operace provede včas, není zaručeno, že chlapcova plodnost bude nedotčena. Uvádí se, že normální spermiogram má v případě jednostranně nesestouplého varlete 57 % mužů, v případě oboustranného pak 25 %.
Mezi další důvody mužské infertility patří užívání anabolických steroidů, které vedou k výrazně snížené spermatogenezi, kouření, případně torze varlat nebo jiné jejich poranění.
Jak poznat, že něco není v pořádku?
Pakliže se pár dosud nesnaží o početí potomka, s největší pravděpodobností si muž nevšimne, že by s ním nemělo být něco v pořádku. Hlavním projevem neplodnosti je totiž, jak rychle se mikroskopické spermie pohybují (motilita), jaký je jejich tvar (morfologie) a kolik jich je v ejakulátu obsaženo (koncentrace).
Je tak poměrně jasné, že pokud muž nedisponuje mikroskopem a určitými schopnostmi ve vyhodnocování semene, nemá příliš šanci zjistit, v čem je problém. Nicméně určitým vodítkem může v některých případech být změna v množství ejakulátu. Jeho moc málo, nebo naopak příliš? Pak je třeba zpozornět. Také krev by se v semeni vyskytovat neměla – bývá projevem zánětů.
Když se nedaří otěhotnět
Pokud už se pár pokouší počít dítě a nedaří se mu, měl by se muž vypravit na specializované pracoviště, tedy k urologovi, případně andrologovi. Ten mu vydá poukázku na provedení spermiogramu a vyšetření krve za účelem zjištění hormonálních hodnot.
Laboratorní rozbor pak obvykle dá jasně najevo, v čem může být problém. V závislosti na výsledcích jsou potom konzultovány další kroky. Existuje mnoho faktorů životního stylu, které ovlivňují kvalitu a počet spermií. Dá se dokonce říct, že spermie jsou velmi choulostivé na to, jakým stylem jejich majitel žije.
Například o kouření cigaret se dobře ví, že poškozuje buňky spermií a jejich DNA. Může také ovlivnit samotnou tvorbu spermií ve varlatech. Takže v případě lehce zhoršeného spermiogramu u kuřáka lze doporučit jediné: s kouřením skončit. Podobně je na tom obezita, respektive příjem tuků a sacharidů, které ji způsobují. Dieta v takovém případě může mít vynikající výsledky.
Spermiogram a lékařské vyšetření
V případě, že laboratoř prokáže nevyrovnanou hladinu pohlavních hormonů, kterými jsou testosteron a estradiol (také muži tento „ženský hormon“ produkují), lze se uchýlit k experimentální léčbě, která je dostupná na některých andrologických pracovištích v České republice. Problémem je, že není hrazena z prostředků veřejného zdravotního pojištění a pacient tak za ni musí platit sám, a to jak za vyšetření, tak samotnou léčbu.
Na mužskou neplodnost zatím neexistují žádné cílené léky, ale používají se látky, které jsou určeny primárně pro ženy (prodělávajících například rakovinu prsu), kdy je prokázáno, že tyto léky na muže určitým způsobem fungují a pomáhají navýšit hladinu testosteronu, tedy mužského pohlavního hormonu, který je mimo jiné zodpovědný za produkci spermií. Mezi tyto léky patří například Tamoxifen nebo Anastrozol.
Co je naopak v situaci špatného spermiogramu naprosto nevhodné, to je terapie testosteronem. Ta může být u mužů s nízkou hladinou tohoto hormonu řešením mnoha problémů, ale rozhodně ne chybějících spermií. Užívání umělého testosteronu totiž vede ke kompletnímu zastavení smermatogeneze, protože vlivem podávání externího testosteronu přestanou varlata produkovat ten vlastní, který je pro vznik nových spermií zásadní.
Azoospermie
Na rozdíl od oligospermie, která označuje nedostatečné množství spermií v ejakulátu, je azoospermie horším stavem. Protože tehdy, kdy jsou ve spermatu alespoň nějaké spermie, lze je použít k umělému oplodnění, takzvanému IVF. Pokud však muž nemá vůbec žádné spermie, je obzvlášť důležité vyšetřit, proč tomu tak je.
Azoospermie totiž může být obstrukční, nebo neobstrukční. V prvním případě jde o problém v genitálním traktu, kde se objevila nějaká obstrukce bránící spermiím v tom, aby se dostaly takříkajíc ven. V samotných varlatech je pak obvykle spermií dostatek.
Obstrukční azoospermie tak je tím lepším ze dvou špatných stavů, protože se lékař může pokusit obstrukci chirurgicky odstranit. A i tehdy, pokud to není možné, existuje operace zvaná TESE, pomocí které dojde k extrakci spermií přímo z varlat. Ty je potom možné použít v rámci IVF metodou ICSI (injekční vsazení spermie do vajíčka) k umělému oplodnění.
Takzvaná neobstrukční azoospermie má bohužel mnohdy nevysvětlitelný důvod. Bývá však způsobena například již zmíněným nesestouplým varletem. Varlata pak spermie neprodukují. Ale i v tomto případě je možné vyzkoušet metodu TESE. Existuje určitá šance, že se přímo ve varlatech jednotky spermií najdou.
Psychologický problém
Muži se obvykle s diagnózou neplodnosti srovnávají mnohem hůře než ženy. Je to dáno tím, že si až do onoho okamžiku nejsou ochotní připustit, že by mohli mít takový problém. Mnoho z nich ani netuší, že takové komplikace existují.
O to horší je pro ně potom zjištění, že jejich ejakulát obsahuje málo spermií nebo dokonce žádné. Proces přijetí takového faktu je tak pro něj velmi náročný.
O to více zaráží, že v zásadě neexistuje žádná poradenská síť, která by mužům pomohla se s neplodností vyrovnat. V tomto ohledu jsou na tom ženy lépe, což opět souvisí s tím, že celý „byznys s neplodností“ je tradičně zaměřen na něj. Pravdou ale je, že muži o svém trápení nejsou ochotni mluvit tolik, jako ženy.
