Je to už 37 let od výbuchu jaderné elektrárny v Černobylu. Dopady této katastrofy vědci neustále zkoumají. Nyní se zaměřili i na ty, kteří v okolí elektrárny celou tu dobu žijí. Jde o psy, kteří se tu úspěšně množí už po několik generací.
Co se stalo s domácími mazlíčky
Výbuch jaderné elektrárny měl přímý dopad na všechny, kteří se nacházeli v jeho těsné blízkosti. Těmi byli i psi, domácí mazlíčci původních obyvatelů, kteří přežili v drsných podmínkách ponechaní napospas osudu. Vědce fascinuje fakt, že se psi v zakázané zóně dokázali uživit i se množit už po patnáct generací.
Změna psí DNA
Vědci zkoumali tři sta psů nacházejících se v okolí Černobylu. Tito psi nejsou zdravotně zcela fit a dožívají se v průměru jen šesti let, přesto žijí. Vědce zajímá, jestli by něco z jejich genetické výbavy nemohlo pomoct přežít i lidem v případě jaderné katastrofy. Mezinárodní skupina vědců našla u psů i jiných zvířat shodné znaky, které šlo pozorovat i u přeživších během útoků na japonské Hirošimo a Nagasaki na konci druhé světové války. Mezi tyto abnormality patří šedý zákal, nádory, menší mozek nebo asymetrie těla.
Proč vlastně přežili
Po odebrání krevních vzorků psů z okolí Černobylu vědci zjistili, že se jejich geny odlišují od ostatních psů, i těch volně žijících. A odlišují se i geny psů, kteří žijí v těsné blízkosti výbuchu a těch, kteří žijí třeba o dvacet kilometrů dál. Vědci proto během dalších výzkumů budou zjišťovat, co psům pomohlo přežít i v takto extrémních podmínkách. Chtějí zjistit, co přesně zmutovalo nebo co se vyvinulo, a jakým konkrétním způsobem se psí DNA změnila. Protože je v oblasti nedostatek potravy a velká část psů kvůli tomu během zimy uhyne, dobrovolníci se starají o to, aby měli psi v zakázané zóně dostatek potravy. Zajímavé je i zjištění, že si tito volně žijící psi občasnou přítomnost lidí užívají a nadšeně je vítají.
Foto: Shutterstock, zdroj: Smithsonianmag, NYTimes, Science, Twitter
