Lehnout si, usnout a už se neprobudit. Troufám si tvrdit, že tento scénář odchodu z tohoto světa si přeje nejvíce lidí. Teď si ale představte, že se něco zvrtne a vy se probudíte v rakvi zakopaní hluboko pod zemí a nemůžete se dostat ven. Srdce vám tluče jako o závod. Nemůžete se pohnout. Zoufale voláte o pomoc, ale nikdo vás neslyší. A začne vám pomalu docházet dech.
Takové okamžiky zažil v roce 1308 skotský filozof John Duns Scotus, který je považován za první osobu, u které bylo pohřbení zaživa prokázáno. Když byl jeho hrob otevřen, zjistilo se, že půlka jeho těla byla vysoukána z rakve a prsty měl sedřené do krve, jak se snažil uniknout. Krvavé prsty, zkroucené tělo a škrábance po celém vnitřku rakve, se staly poznávacím znamením předčasného pohřbu a neúspěšného pokusu dostat se z hrobu ven. Strach z pohřbení zaživa provázel lidi odjakživa, proto i na toto téma napsal v roce 1844 hororovou povídku Edgar Allan Poe.
Otázkou ve společnosti bylo – lze tomu nějak předejít?
A tak na řadu přišla mnohá bezpečnostní opatření. Například skleněné rakve, u kterých se mohlo snadno kontrolovat, jestli je dotyčný opravdu mrtvý nebo rakve se vzduchovým potrubím a zvonečkem, který by druhé upozornil, že pohřbená osoba je stále naživu a potřebuje okamžitou pomoc. Pro některé lidi, ale tyto vynálezy přišly bohužel až moc pozdě.
Když intuice hraje hlavní roli
V roce 1851 podlehla dlouhé nemoci Virginia MacDonald, její matka se ale se smrtí své dcery nechtěla smířit. Urputně trvala na tom, že její dcera není mrtvá, až se jí přes neustálé naléhání podařilo přemluvit rodinu ke znovuotevření rakve. Příbuzní jí tím chtěli dokázat, že nemá pravdu. Jaký byl ale jejich šok, když zjistili, že mateřský instinkt se nemýlil. Virginia vykazovala všechny znaky pohřbení zaživa a tento fakt nepřestal její matku nikdy pronásledovat.
V roce 1937 si po nehodě na motorce způsobil masivní úraz hlavy Angelo Hays. Jeho obličej byl tak zdeformovaný, že ani jeho rodičům nebylo dovoleno se na syna podívat. Ošetřující lékař nemohl 19letému mladíkovi nahmatat puls a prohlásil ho tedy za mrtvého. Kvůli podezřelé pojistce se ale pojišťovna rozhodla nechat Angela exhumovat dva dny po pohřbu. Jeho tělo bylo stále teplé a srdce slabě tlouklo. Po uzdravení se z něj díky jeho z mrtvých vstání stala celebrita a zemřel až v roce 2008.
Foto: Shutterstock, zdroj: Paranorms
