Umělé oplodnění je finančně velmi náročnou léčbou, a tak je rozhodně dobře, že na ní mají pacientky nárok v rámci veřejného zdravotního pojištění. Pojďme se detailněji podívat na to, na co máte skutečně nárok a co je třeba doplácet z vlastní kapsy.
Kdo může využít platbu ze zdravotního pojištění?
Na platbu umělého oplodnění ze zdravotního pojištění mají nárok ženy s oboustrannou neprůchodností vejcovodů ve věku od 18 let až do dosažení 39 let. Ostatní ženy, které netrpí tímto specifickým onemocněním, mohou pojištění využívat ve věku od 22 let do dosažení 39 let.
Kolikrát je možné pojištění na IVF využít?
Úhrada kompletního cyklu mimotělního oplodnění (IVF) je možná třikrát za život, nebo čtyřikrát za život, za předpokladu, že v prvních dvou případech bylo do dělohy ženy přeneseno maximálně 1 embryo. Z tohoto hlediska se tak vyplatí skutečně provádět přenos jednoho embrya – jednak je výrazně redukována pravděpodobnost vícečetného těhotenství a jednak je možné využít jeden kompletní pokus navíc, což se vzhledem k poměrně nízké úspěšnosti, kterou IVF stále vykazuje, může hodit.
Je z pojištění hrazeno vše?
Bohužel nikoliv. Mnozí se domnívají, že pokud přijdou na kliniku reprodukční medicíny, mohou se zcela spolehnout na systém zdravotního pojištění České republiky. To však platí jen zčásti. Většina výkonů spojená s IVF je z pojištění skutečně hrazena, ale za některé je třeba doplácet. Přinejmenším léky, které jsou určené pro hormonální stimulaci pacientky, nehradí pojišťovny v plné výši. V některých případech je třeba jich využít více, což si pár opět musí zaplatit. To jsou však částky maximálně v nižších jednotkách tisíc korun.
Problematičtější jsou doplňkové laboratorní vyšetření a výkony, kterých je dnes celá řada a které zdravotní pojištění nehradí ani částečně. Typicky jde o metodu ICSI, kdy je třeba do vajíčka vpravit spermii injekčně, obvykle z důvodu špatného spermiogramu muže. Tato metoda je dnes zcela běžná, používá se stále více a stojí od 7000 do 10 000 Kč. Často se setkáte také s doporučením přípravku Embryoglue, jenž by měl pomoci při uchycení embrya v děloze. Obvykle stojí několik tisíc korun, které je třeba doplatit.
Problematický je také případ, kdy nejsou nalezeny spermie v ejakulátu muže. Reprodukční centra pak nabízejí operace MESA/TESE, v rámci kterých je možné se pokusit o extrakci spermie přímo z varlete. Tyto zákroky stojí desítky tisíc korun.
Platba PGS/PGD
Specifická situace panuje kolem moderních metod, kterými jsou prenatální genetický screening a prenatální genetická diagnostika (PGD/PGS). Používají se v případech, kdy v sobě rodičovský pár nese určitou genetickou zátěž a je třeba identifikovat embryo, které ji nepřevzalo (PGD), případně se z nejasných důvodů umělé oplodnění dlouhodobě nedaří a je třeba identifikovat životaschopné embryo (PGS). Tyto metody jsou velmi drahé, stojí 50 000 až 80 000 Kč.
Můžete si je uhradit sami, ale je možné požádat zdravotní pojišťovnu, aby část uhradila ona. Za tímto účelem je třeba pozitivního výroku genetika na základě podrobných testů, který pár doporučí či nedoporučí k proplacení. Každopádně počítejte s tím, že i v takovém případě budete desítky tisíc korun doplácet.
Úhrada KET
Jednou z oblíbených metod umělého oplodnění je takzvaný kryoembryotransfer (KET). V tomto případě jde o využití embryí, která se podařilo získat v rámci pojišťovnou hrazeného stimulovaného cyklu. Ta se následně zamrazí a po následném rozmrazení je možné je použít v dalších pokusech. Někteří lékaři je mají dokonce raději, protože jsou podle nich úspěšnější než přímý transfer po stimulaci. Problém je v tom, že už nejsou hrazené ze zdravotního pojištění a vše potřebné, tedy zamražení, uschování, rozmražení a následný transfer, je třeba uhradit z vlastních prostředků. Obvykle jde o částku od 8000 do 10 000 Kč.
Úhrada IUI pojišťovnou
Nejzákladnější formou asistované reprodukce je takzvaná intrauterinní inseminace (IUI). Ačkoliv se většinou mluví o IVF, také tato metoda je hrazena ze zdravotního pojištění, a to zcela. Dokonce je možné každý rok využít celkem šest pokusů hrazených pojišťovnou.
Ceníky CAR
Každá kvalitní reprodukční klinika by na svých webových stránkách měla dát k dispozici podrobný ceník jednotlivých výkonů. Obvykle zde najdete ceníky dva – pro samoplátce a pojištěnce. Dobrá klinika by si každopádně neměla účtovat za běžné úkony hrazené ze zdravotního pojištění, jako je ultrazvukové vyšetření, ale ani za konzultace. Všechny platby by měly být podloženy dokladem.
Je to velký byznys. Neznám nikoho, kdo by se v případě IVF neobešel bez vlastní úhrady nějakých nadstandardů. Zdá se mi, že celé umělé oplodnění takzvaně na pojišťovnu ani není možné, protože ho kliniky prostě neprovedou, jelikož automaticky využívají nehrazené metody. Zajímavé je to také v případě stále více používaného ICSI. Podle všeho se předepisuje i párům, které by ho nepotřebovaly a stačilo by klasické IVF. Jenže právě ICSI cenu výrazně zvedá. Zároveň jsou páry, u kterých to bez ICSI opravdu nejde a pojišťovna by ho v takovém případě podle mě měla hradit.