Lidé mají psychiku různě odolnou. Někdo zvládá stresové situace, aniž by se mu jejich následky projevily v úzkostech nebo depresích, ale pak ho třeba postihne infarkt myokardu. Jiný se vlivem stresu propadá do psychických poruch a jeho duše trpí. Od úzkostí si pak může ulevovat obsedantně kompulzivním chováním, které mívá různý projev. Jedním z nich je tzv. trichotillomanie. Co se pod tímto názvem skrývá?
Trichotillomanie jako porucha sebeovládání
Lékařský termín „trichotillomania“ vytvořil v roce 1889 francouzský dermatolog François Henri Hallopeau z řeckých slov thrix (vlasy) a tíllein (tahat). Označil jím kompulzivní psychickou poruchu s nutkáním tahat si za vlasy a trhat je. Tato nemoc postihuje přibližně 1 až 4 procenta lidí, přičemž ženy asi desetkrát častěji než muže. Trichotillomanie většinou začíná v dětství, případně v dospívání.
Její vznik je silně navázán na stres, který je rizikovým faktorem. U pacientů s trichotillomanií se velmi často současně vyskytují úzkosti a obsedantně kompulzivní porucha. Vznik nemoci může vyprovokovat také posttraumatická stresová porucha v reakci na prožité psychické nebo fyzické trauma (šikana ve škole, nevhodné rodinné prostředí atd.).
Jak se trichotillomanie projevuje
Jedinec postižený trichotillománií má nutkavou opakující se potřebu (kompulze) si tahat za vlasy, případně je i trhat, čímž dosahuje pocitu uvolnění své úzkosti (obsese). Provedení rituálu trhání vlasů dočasně úzkosti odstraňuje, ale z dlouhodobé perspektivy vše vede k začarovanému kruhu, ze kterého pacient sám nenachází sílu k úniku.
Ve své podstatě je trichotillománie poměrně závažné onemocnění, protože často vede k sociální izolaci postižené osoby kvůli jejímu vzhledu a negativní pozornosti, jíž by se jim mohlo od okolí dostat. Nezřídka se objevují problematické vztahy s vlastními rodinnými příslušníky, kteří dost dobře nechápou příčinu problému. Komplikacemi trichotillomanie bývá infekce, trvalá ztráta vlasů; případně v důsledku trichofágie, kdy pacient vlasy dokonce pojídá, vzniká obstrukce v trávicí soustavě, kterou je třeba léčit chirurgicky. Této vzácné poruše se lidově říká Rapunzel syndrom.
Jak se trichotillomanie léčí
Léčba trichotillomanie zálež na věku osoby. Zahrnuje obvykle kognitivně-behaviorální psychoterapii, kdy se pacient naučí rozpoznávat impulz k tahání vlasů a přesměrovat ho v užitečnější chování. U dětí a mladistvých je obvykle třeba součinnost i nejbližších rodinných příslušníků. Pokud tato psychická porucha vznikne v dospělosti, bývá spojena s jinými duševními poruchami, tudíž je nutné léčit zejména je – farmakologicky nebo psychoterapií, případně kombinací obou.
Foto: Shutterstock, zdroj: Hsls.pitt.edu, Ncbi.nlm.nih.gov, Ocduk.org
